Dneska jsem se zblila jako nikdy.. už nikdy víc, tohle budu cítit ještě zítra. myslela jsem, že se vybliju z podoby.
A kdyby se mi nechtěli blít pokaždé, když vstanu, šla bych skákat přes švihadlo :( škoda. Dostala jsem se do stádia kdy se mi chce zvracet vždy když nesedim.
Dneska jsem strávila na hajzlu tolik času jako nikdy..
Řekla jsem si, že teda když slavíme, tak si můžu dát na co budu mít chuť. Ale s něčím jsem nepočítala.. že ta chuť bude trvat a nezmizí ani když se naplním k prasknutí. U normálního člověka se po naplnění žaludku vyšlou do mozku signály, že už má dost a člověk ztatí chuť.. ale u člověka, který už nějaké tři týdny hladoví? Nic..
Po první dávce kdy jsem vyblila kromě hromady zákusků celý oběd jsem začla druhé kolo.. cítila jsem se dobře a to samé jsem udělala včera - vyblila se a cpala se znova. Jenže jsem měla rozdrážděný žaludek takže mi to nedaroval a zatímco ostatní se bezstarostně bavili a popíjeli, já na hajzlu vracela to co jsem do sebe natlačila. A ještě teď se mi chce blít, i když už nemám skoro co a stejnak mám to nutkání, ale vydržím to mám uplně spálený hrdlo.. prostě nikdy víc, tohle byl hnus největší..
Je to blbé, když ti žaludek nechce říct, že už máš dost a ty jíš a jíš. Já tak žil celý týden. A děkuju pěkně, zítra je poslední den mých pěti AntiMia Days a začínám žít tradičně bez přejídání a prý "normálního" jídla. Zkrátka ANA-styl. Tak pokud se chceš přidat, napiš mi na blog. Jinak, viděl jsem, že nějaké holky od příštího týdne drží hladovku, tak my bychom mohli začít kašlat na Miu. Tedy pokud chceš.
I když podle textu jsem pochopil, že si spíš zvracela samovolně, protože žaludek stagnoval. No, pokud budeš chtít, napiš. Zatím ;-)